Zápis z utkání s Ickenham RFC 27. 4. 2019

Náš první zápas proti anglickému celku byl v mnoha směrech netradiční. Nenastoupilo k němu několik hráčů, kteří bývají často pro náš tým oporou, například Jan Šimeček, Jan Dvořáček, Jakub Strejček nebo Edgar Le Normand. Příležitost proto dostali mladí a nadějní – Tadeáš Kadlec, Václav Kratochvíl a Jan Ruso (pro kterého to bylo vůbec první utkání za muže), ale také ostřílení matadoři (Zdeněk Bílský, Karel Kučera, Marek Jakubík, Jarda Hrubý, Petr Klíma), kteří jinak zápasy sledují zpoza čáry.

Ostrované přiletěli už o den dříve, aby se v klidu aklimatizovali a zahájili přezápasovou přípravu ještě večer v restauračním zařízení. Ta se nakonec protáhla, takže na společný trénink s námi druhý den dopoledne již nezbyl čas. Nicméně na hřiště dorazili s předstihem, v dobré náladě a připraveni k zápasu. Před jeho zahájením nám předvedli svou verzi válečného tance haka (známého především díky týmu Nového Zélandu).

První polovina pařila nám. Soupeře jsme nepustili do našeho pětkoviště ani jednou, přestože předvedli několik slibných akcí. Také jsme bez obtíží ustáli desetiminutové oslabení kvůli žluté kartě. Naopak jsme položili dvě potvrzené pětky, takže skóre v poločase bylo 14:0 pro nás. V druhé půli však přišla další žlutá karta pro tahouna Karla Kučeru a během početní nevýhody jsme pro změnu dvakrát inkasovali my. Naštěstí jsme dokázali odpovědět další pětkou a poslední jsme přidali na úplný závěr. Výsledek 24:10 nás tak mohl příjemně těšit.

Samotné utkání se vyznačovalo bojovností, ale zároveň i radostí ze hry a v některých momentech i přátelskou atmosférou. Soupeři také ukázali smysl pro fair play, když rozhodčího přesvědčovali, že Jakub Žídek při pokládání závěrečné pětky nevyběhl ze hřiště, a sudí (náš bývalý hráč Filip Tomíček) ji tedy nakonec uznal. Kuba poté konverzi pojal poněkud odlehčeně, když parodoval slavné britské kopáče Dana Biggara a Roba Cooka. Zkrátka duch rugby byl cítit v každém okamžiku.

Angličany jsme přehráli na hřišti, byť při některých situacích, především v čištění rucků a zezačátku také v mlýnech, byli znatelně lepší. V pověstném třetím poločase, který už probíhal u piva, nás však o třídu předčili oni, a to jsme s nimi statečně drželi krok až do úplného konce. Při pohledu na jejich doprovodný program, včetně svérázných rituálů, soutěží, zpěvu a tance, jsme viděli, že máme v čem se zlepšovat.
Děkujeme jim za nezapomenutelný zážitek, stejně jako divákům, kteří přes nevyzpytatelnost počasí dorazili v hojném počtu. Bylo mezi nimi i několik rugbystů, kteří před více než 40 lety s rugby v Budějcích začínali. Doufáme, že si diváci hru užili stejně jako my, a že našim přátelům z Ickenhamu budeme moct jejich návštěvu v budoucnu oplatit.

Rugby, Budvaru a našim fanouškům zdar!


Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.