Budějovice doma poprvé podlehly Ostravě

Poslední domácí zápas budějovickým rugbystům nevyšel. A přitom to do poslední chvíle vypadalo, že nakonec vydřené vítězství udrží.

Do zápasu opět nenastoupilo několik budějovických opor. Museli jsme se obejít i bez kapitána Adama Šlegla, pomyslnou pásku tak převzal Jan Dvořáček. Hrálo se za chladného a deštivého počasí, což se také projevilo v obraze hry. Od začátku do konce byla plná chyb a trestných kopů. Kopů bylo k vidění celkově dost, když se jimi oba týmy snažily získat území nebo překonat obranu soupeře. To se totiž povedlo oběma mužstvům pouze třikrát. Poprvé to byl náš Michal Hajna, který nás poslal do vedení ve 13. minutě a Honza Dvořáček přidal konverzi. Budějovice měly zezačátku utkání více slibných šancí, ale bohužel žádnou další neproměnily. Přišla tedy 24. minuta a snížení na 7:5 od Michala Havránka. 5 minut před koncem půle odešel ze hřiště kvůli žluté kartě ostravský rváček a nám se podařilo položit znovu, konkrétně Petru Hejníčkovi po pěkném protlačeném autu. Honza pětku poté potvrdil prokopnutím. Pouhou minutu nato ovšem opět Ostrava snížila zásluhou tahouna týmu, Jana Hermana, který bez kontaktu prošel naší děravou obranou, a přidala i dva body za konverzi. Poločas tedy ještě skončil 14:12 pro nás.
Druhá polovina pak byla bodově ještě chudší. Ubylo útočných akcí, hra byla zmatená a nepřesná a naopak přibývalo zranění. Kvůli nim museli hřiště opustit další naši klíčoví hráči – Petr Hejníček, Jan Šimeček a nakonec i mlýnovka Jakub Žídek. Prohrávali jsme mlýny i auty, nedokázali si vytvořit žádné šance a chuť hrát jakoby se vytratila. Toho soupeř využil a dostal se v 57. minutě díky křídlu, Matěji Galejovi, do vedení 17:14. Ostrava povzbuzená pětkou začala konečně také hrát útočně. Jejich nebezpečné průniky se nám ale podařilo zastavit, sebrali jsme sílu k závěrečnému tlaku a dvě minuty před koncem František Kouřil zaslouženě položil pětku. Konverze se tentokrát ale nepovedla. Ba co víc, v nastaveném čase dostaly Mariánské Hory výhodu trestného kopu ve velmi slibné vzdálenosti. Rozhodnutí kopat na háčko bylo správné a hráči se mohli radovat z nejtěsnějšího možného vítězství.

Nám naopak prohra ukázala, že s tak špatnými výkony, jako byl ten poslední, se nemůžeme rovnat ani týmům z nižší poloviny tabulky. Naše slabina tkvěla opět ve špatně organizované a pasivní obraně, chyběla podpora po složení i během útoku, kterému scházela průraznost. Hráči zbytečně zahazovali míče, místo aby hráli na jistotu. Snad jediným pozitivem bylo naše odhodlání v závěru zápasu, které ovšem na výhru nakonec nestačilo. Můžeme být paradoxně rádi, že toto utkání téměř nikdo z našich fanoušků neviděl, jelikož diváci se kvůli špatnému počasí dali spočítat na prstech ruky. Nezbývá než se z něj poučit a doufat, že slova trenéra, Zdeňka Bílského, že „hůře už hrát nemůžeme“, jsou pravdivá, a poslední zápas v Petrovicích znovu ukážeme, co umíme.

Na hřišti tentokrát nebyl dokonce ani žádný fotograf nebo někdo, kdo by uznal náš zápas za focení-hodný, a tak bohužel pro vás nemáme ani žádné obrázky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.